Jak to bylo s českým osídlením rumunského Banátu? Kdy a proč se sem dostali první Češi? Co je sem vedlo?

Boj s Turky

Území Banátu bylo ve 14. a 15. století vtaženo to protitureckého odboje. Boje s Turky vedl Jan Hunyady a přidali se k němu i Rumuni z jižního Banátu. Později Turci celou tuto oblast dobyli a zřídili zde Temešvárský pašalik (1552) a  Turci zde zůstali až do roku 1716. V tomto roce je porazil princ Evžen Savojský, který donutil Turky podepsat Požarevacký mír (1718) a tím toto území přešlo pod správu Habsburků. Habsburkové začali budovat hraniční pásmo podél Dunaje a potřebovali sem umístit vojenské oddíly, které by bránily tuto hranici. I proto zřídili 13. valašsko-illyrský pluk, který operoval v tomto rozsáhlém a nepřehledném terénu. A protože posádka musela být zásobována tak se začalo i se zakládáním hraničářských obcí na těžce přístupných místech nad dunajskou soutěskou.

Roku 1778 byl Banát přičleněn k Uhrám. Marie Terezie, Josef II. i František I. svými zákony podporovali postupnou kolonizaci Banátu. Nejprve sem chtěli přesunout Rumuny z jiných oblastí dnešního Rumunska a pak Němce. Sám Josef II. Banát třikrát navštívil. Díky podpoře kolonizace Banátu osídlilo tuto oblasti v průběhu 18. století asi 80 000 osob (Němci, Francouzi – ti osídlili oblast kolem Temešváru, Italové – kteří měli pomoci s chovem bource morušového, Španělé, Bulhaři – kteří byli většinou katolizováni, Chorvaté, Srbové, Maďaři, Ukrajinci, Rumuni a Slováci.Zpočátku kolonizaci řídil stát, ale po určité době začala probíhat kolonizace také ze soukromé iniciativy.

První vlna českého osídlení (1823 až 1825)

Na základě soukromé iniciativy sem přišlo kolem 500 osob (asi 80 rodin) zejména ze středních a JZ Čech. Velkoobchodník se dřevem Iosif (Georg nebo János) Magyarli si pronajal od vojenských úřadů na domu tří let asi 12900 jiter lesa v okolí Nové Moldavy (1 jitro = 0.58 ha). S vojenskými úřadu uzavřel na tři roky kolonizační smlouvu. Poté vyslal do Čech své placené agenty, kteří měli naverbovat pracovní sílu – zejména dřevaře. Ti měli pro Magyarliho těžit lesy v okolí Dunaje. Agenti líčili výhody kolonizace a celkovou situaci v jižní Banátu v růžových barvách, a proto měla jeho iniciativa v Čechách velkou odezvu. Agentům se podařilo nalákat velké množství zájemců.

Magayrli mezitím na návrší zvaném ALIBEG rozparceloval půdu pro asi 100 domů. Návrší bylo asi 10 km po proudu Dunaje od Nové Moldavy. Na tomto místě se měly usadit první osadníci Čechů z okolí Prahy, Čáslavska, Plzeňska, Klatovska, Domažlicka, Příbramska a Posázaví. Češi do Banátu cestovali asi 2 měsíce na vozech tažených voly přes Vídeň a maďarskou pusztu. Většina Čechů byli tesaři, truhláři a kováři. Ti se usídlili v letech 1823 až 1824 v údolí malého potůčku, kde založili vesnici ELIZABETHA. Celkem zde bylo asi 52 katolických rodin (např. Hrůzovi z Pardubic). V dalších letech přijeli do Banátu další skupina evangelíků z okolí Velimi a Libice. Ti založili osadu SVATÁ HELENA, kde zpočátku žilo 28-30 rodin. Traduje se, že názvy vesnicím byly dány podle jmen dcer obchodníka Magyarliho; Elizabethy a Heleny.

První Češi si museli najít místo na dům a zahradu a vyklučit si les. Zdarma každá rodina dostala 2 jitra lesa (ale původně měla dostat 20 jiter; Magyarli Čechy podvedl – 2 jitra jim dal zdarma a 18 jiter prodal). Do začátku dostali kolonisté od Magyarliho zásoby potravin, nářadí a dobytek, který postupně spláceli prací při těžbě dřeva v lesích. Prvními domy kolonistů byly zemnice. Teprve po dvou letech byly postaveny první domy s kamenným základem a dubovými stěnami omítnutými hlínou. V prvních letech také kolonisté postavili modlitebnu se zvonicí.

Magyarli dřevo přepravoval po Dunaji až do Bělehradu nebo Temešváru. Ale obchod se dřevem se mu zdál málo výnosný, a tak místo opustil. Kolonisty nechal bez práce a sebral jim i nářadí potřebné pro práci. Situace kolonistů byla zlá. Tehdy se Češi ze Svaté Heleny rozhodli, že požádají o přijetí do hraničářských oddílů (1826). Plukovník Drasenovič, velitel valašsko-illyrského pluku to uvítal a obrátil se na velení v Temešváru s žádosti o přijetí Čechů do pluku. A to vyšlo. Obě české vesnice tak byly přičleněny k pliku a kolonisté byli na 10 let osvobození od placení daní z pozemků, které budou odlesněny a na 7 let od daní z pozemků zbavených křovin. A na 10 let měli být osvobození od placení daně z úrody. To Češi uvítali. Ale další problém na sebe dlouho nenechal čekat. Díky plošnému kácení velmi rychle vyschnul potok v Elizabethě. Nedostatek vody vedl ke zhoršení životním podmínek ve vesnici a k tomu ještě obec postihl požár. Proto byla Elizabetha v letech 1846-1847 zrušena a jeí obyvatelé se přestěhovali do 2 km vzdálené Svaté Heleny. Odstěhovávání probíhalo do roku 1829.

Druhá vlna českého osídlení (1826 až 1828)

Zatímco první vlna osídlení nebyla moc dobře připravená, druhou vlna byla připravena přímo rakouskými vojenskými úřady a organizačně byla velmi dobře zajištěna. Roku 1826 vydala císařská komora zvláštní vyhlášku, podle které byla uzavřena dohoda s českými vystěhovalci. Ti měli být dopraveni do Vídně a potom byli parníky po Dunaji do Banátu. Dokonce měli nárok na denní podporu ve výši 3 až 6 krejcarů. Byli také osvobozeni od vojenské služby na 10 let, od placení daní státu (10 let na zalesněné pozemky; 5 let na pozemky bez lesů a 5 let neplatili domovní daň). Bezplatně jim bylo zajištěno dřevo a osivo. Podmínky to byly výhodné, a proto se mnoho lidí zapsalo na vystěhovalecké seznamy a prodali svá hospodářství. Úřady počítaly s vystěhováním asi 500 – 600 rodin, ale během krátké doby se na seznamy zapsalo asi 1500 rodin. Už roku 1827 proběhl první transport kolonistů, který tvořilo 56 německých rodin z Čech a několik set rodin českých. Z Vídně se plavili po Dunaji a čeští koloniské se usadili v místech určenými vojenskými úřady a na podzim roku 1827 založili osady GERNIK, ROVENSKO, BÍGR, EIBENTHAL, FRAUENVIZEN, POŇÁSKA a dosídlili Nový Župánek. Druhý transport s Čechy byl vypraven na jaře 1828. Tvořilo ho 506 věšinou německých rodin, jen pár rodin bylo českých. Rodiny Čechů byly umísťovány do již založených českých vesnic. 22 rodin založilo další českou vesnici ŠUMICI. Do konce roku 1828 byly všechny české vesnice v Banátu založené a osídlené. Nejvíce osob žilo na Gerniku (469).

V letech 1828-1856 Češi hodně migrovali. Některé rodiny se vrátily zpět do Čech, jiné rodiny se přestěhovaly do jiných českých vesnic nebo do vesnic rumunských. Všechna stěhování byla způsobena těžkostmi, se kterými se kolonisté potýkali.

Třetí vlna českého osídlení (1862 až 1864)

Do třetí vlny spadá usídlení Čechů v Klopodii a Velkém Pereku. Zde bylo roku 1862 usazeno asi 40 českých rodin z Moravy (Olomouc, Ostrava, Brno) na statku barona Kinského. Zbytek dosídlil Velký Perek, kde se potýkali s nedostatkem pracovních sil.

Tak se dostali Češi do oblasti rumunského Banátu.